KRÉTA 2006

DEN 5

18.5.2006 – ČTVRTEK ……. Odpočinek na pláži - Falassarna, Ag. Marina.

Po včerejším náročném dni jsme se rozhodli nadělit si den odpočinkový. Budík jsme nenatahovali, ale vstávali jsme „UŽ“ v 9:00 hod.Abychom využili auta, máme v plánu odpočívat na pláži Falassarna, případně dojet až na Balos. Naše průvodkyně tvrdí, že i osobním vozem tam s kouskem citu a nervů dojedeme, přestože mapa hovoří o stezce.

V 10 hod. vyjíždíme od studií a vydáváme se projet Ag. Marinou a Platanias. pak odbočujeme na dálnici. Před námi se však nabízí pro nás katastrofický pohled. Poloostrovy Rodopulou i Gramvousa jsou pod hustými mraky.

Přesto, že to na koupání nevypadá, jedeme dál. Doufáme, že se mraky rozplynou. U Platanos odbočujeme doprava a po chvíli ještě parkujeme na v kopci a pořizujeme nějaké záběry. Pláž je celá ve stínu, jen v dáli se lesknou místy střechy části skleníků, které ozáří slunce. Před 11hod. jsme na místě. kaskadér Jirka se snaží sjet až k pláži, ale pro jistotu vystupuji a jdu se podívat na místo, kde se beton mění v šotolinu. vypadá to, jakby tudy tekl potůček. Dávám znamení, ať dolů nejezdí, že by to mohl odnést podvozek a parkujeme kousek nad pláží.

Pohled k pláži Flassarna

Je zřejmé, že slunečník dnes potřebovat nebudeme, takže jen s karimatkou a batohem scházíme dolů. Pláž je písčitá, ale v písku je mnoho nečistot, klacíků, kamenů apod. Několik lidiček se na pláži nachází, ale slunce opravdu chybí.

Pláž

Vidíme, že auta přijíždějí a vesměs zase odjíždí.

Jirka jde k pobřeží prozkoumat terén. Jsem dost zklamaná, protože písek zbožňuji, není to ono. Vrací se k klackem v ruce a ukazuje na něm malou medůzu, tak 5-6 cm. Pobřeží jich je plné. i kdybychom se odvážili do chladné vody s mraky nad hlavou, medůzy by nám koupáni nezpříjemnily, právě naopak.

Skály opodál

Dlouze váháme, jestli na pláži zůstat, ale nakonec balíme. Rozhodli jsme se zamířit ještě dál k vykopávkám a třeba i na Balos. Míjíme poslední hotýlek a olivovým hájem míříme na sever. Cesta se mění kamenitou. Ale nakonec se přeci jen vracíme. Mraky jsou i nad Balos beach a zklamáním nemám ani na šutry náladu.

Shodujeme se, že naše pláž v Agia Maríně byla a určitě je vyhřátá sluncem, takže se vracíme.

Ve 12 hod. míjíme naše studia a popojíždíme ještě kousek dál, tak o 300 m. Po levé straně je prostor pro parkování a kolem taverny přicházíme na pláž. Hledáme místo, kde bude přeci jen kousek stínu.

Zbytek dne se sluníme, koupeme a hrajeme plážovou pálkovanou.

Báječně jsme si odpočinuli, popíjeli naše české pivo z plechovky a relaxovali.

Ujeli jsme JEN 46 km a do studií jsme se vrátili už v 16:40hod. Těla jsme ještě protáhli v našem bazénu. A poté, zatím co drahá dcera chystala večeři, jsem plánovala další den. Chceme se zastavit v Armeni, navštívit Festos, Matalu, Gortis, Moni Arkadi, a Rethimno. Uvidíme.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN 6

20.5.2006 – SOBOTA ……. Jih střední Kréty:

Přes Spili, paláce Festos, Gortys, Matala, Rethimno a další

Před námi je poslední dokonale poznávací den. Co neuvidíme dnes, neuvidíme už nikdy. Na Krétě jsem podruhé a po třetí by to bylo plýtvání penězi (to jsem tvrdila ještě na ostrově). DNES, doma s odstupem času a po rozhovorech s tvůrcem webu http://www.kretavdetailech.cz/ p. Petrem si říkám, že jsem toho ještě hoooodně neviděla a hooodně nezažila. Ale zpět na Krétu.

Budíček v 5:00 hod. po probdělé noci – u baru bylo „mecheche“ a spát se moc nedalo. Klasická řecká snídaně po našemu: šálek kávy a veka s máslem a něčím.

Asi v 5:30 hod. odjíždíme od apartmánů Sofia. Míříme opět na severokrétskou dálnici směr Rethimno. Před Rethimnem odbočujeme na jih, směr Spili. Po trase máme míjet ARMENI, kde se má u hlavní silnice rozprostírat rozsáhlé pozdně mínojské pohřebiště s mnoha hroby. Některé z nich mají mít neuvěřitelně dlouhou vstupní chodbu. Je časně ráno a vše zavřené, přesto odbočujeme podle šipek a zastavujeme na malém parkovišti u vchodu. Je samosebou zamčeno, takže přes plot nakukujeme, co by se dalo zahlédnout. Vidět toho moc není, ale to, co zachycuje náš objektiv nám v tuto chvíli stačí. Dnes nás vykopávek čeká opět nesčetné množství.

Naleziště Armeni - to, co jde viodět od vstupu

Za Armeni, před vesnicí Bale míjíme čerpací stanici, kde je doposud nejlevnější benzín na Krétě – 1,06 €, stanice EKO. Ceny liší jen v desetinkách, ale přesto je nejlevnější.

V 7:40 hod. už přijíždíme do probouzejícího se Spili. Má se zde nacházet na náměstí hezká a zajímavá Benátská kašna se lvími hlavami, z nichž teče voda. kašnu opravdu nacházíme. Bohužel její okolí se opravuje – předlažďuje. Až to bude hotové, bude zde opravdu příjemné posezení. Přesto sledujeme tok vody, které se pak ztrácí někde v podzemí. Hezký pohled na prostor ve výstavbě hyzdí jen červenobílé ochranné pásky.

Benátská kašna se lvími hlavami ve Spili

Zastavujeme se i v místním již otevřeném obchůdku s typicky řeckým sortimentem – med, olivová mýdla, koření, vína apod. Nic nekupujeme, to si necháváme vždy a ž na konec a pokračujeme v cestě. Po chvíli už sjíždíme k moři, kolem Ag. Galíni. Je to opět oblast skleníků. Míjíme i vojenský areál, kde u vstupu hlídkují místní vojáčci se zbraní v ruce. Projíždíme Timpaki, kde už je znát, že se život probudil a provoz trochu houstne. Před námi se otevírá úrodná Messarská nížina.

V 8:35 hod. už stoupáme na výšinu, na které se nachází zbytky paláce FAISTOS. Ten se řadil k nejvýznamnějším minojským palácům na Krétě. Italský archeolog zde odkryl v r .1900 pozůstatky dvou paláců. První, asi z r. 1900 před Kristem, byly zpustošené při zemětřesení v r. 1700 před Kristem, ale jsou patrné dodnes. Ty nynější patří do druhého paláce, který zase utrpěl zřejmě přílivovou vlnou v r. 1450 před Kristem. pak byl zase Faistos zničen Gortysem. Přestože není palác tak rozsáhlý a přebudovaný jako Knossos, můžete zde strávit příjemné chvíle odpočinku i poznání. Z vyvýšeniny je báječný výhled do okolí. Ve Faistu byl nalezen známý hliněný Disk z Faistu, který je uložen v Archeologickém muzeu v Irakliu a patří k jeho nejdůležitějším exponátům.. Jeho průměr je 16cm. Disk je ozdoben obrázkovým písmem ve spirálovém sledu. začíná na obvodu a končí u středu. Bohužel, zatím je nápis nerozluštěný. Tento disk si můžete zakoupit v několika velikostech jako suvenýr ve zdejším obchůdku.

Faistos

disk

Palác je rozlehlý. K dominantám patří Hlavní schodiště, severní nádvoří, ústřední nádvoří, můžeme nahlédnout k obilnicím a skladištím nebo se ocitnout u Královské síně.

Po ránu je v areálu jen málo návštěvníků. procházka je klidná a příjemná, slunce tak nepálí. V pravé poledne by to asi bylo úmornější, protože zde moc stínu není. Je zde hezký výhled na všechny strany: na moře, na úrodnou nížinu i na vysoko se tyčící vrcholky pohoří IDA.

Pohled na pohoří IDA šneček na kaktusu

Zbytky staveb můžeme zahlédnout i za plotem, ve volném prostoru ve svahu. Některé části jsou také dostavované, takže opět směs kamene, mramoru, betonu a najdou se tu i obyčejné červené cihly.

Ag. Triáda

kostelík

Kousek od paláce Faistos, asi 3km se nachází další archeologický areál – Mínojská vila Agía Triáda, kterou odkryli Italové v letech 1902-1914. Pochází asi z r. 1700 pře Kristem, a jak už to tak bývá i ona lehla popelem asi o 300 let později. Na jejím místě pak vyrostl Mykénský megaron. Pohybujeme se vlastně po zbytcích kamenných zdí. V areálu je i skromný kostelík. A jak to tak u nás bývá, moje polovička se dostane všude. Sahá po klice a otevírá vrzající dveře. Já už se rozhlížím, kdy vrátný vyběhne a vynadá nám. Ale nejsme v Česku, v Řecku si zkrátka můžeme prohlédnout, kam se dostaneme. Je to asi běžné. Vnitřek je opět skromný, jakoby ohořelý, vidíme i zbytky asi původních maleb na stěnách. jsou těžko identifikovatelné, ale vypadá to na nějaké hlavy svatých. Kostelík byl asi nejzajímavější. Konstatuji, že tato prohlídka byla trochu zbytečná. V 10:00 hod. už startujeme a míříme na jihozápad k MATALE.

POZOR: Je možné zakoupit hromadné vstupné se slevou, Faistos a Ag. Triáda dohromady. Brzy ráno to však má háček Faistos je otevřen od 8:00 hod., areál máte projitý přibližně za hodinku. Ag. Triáda se však otevírá až v 10:00 hod. Pokud ovšem vrátný dorazí. My čekali navíc 10min.

Do letoviska MATALA přijíždíme po ¾ hodině. Vidíme prostorné parkoviště, kde se platí parkovné, ale jelikož se zde chceme jen krátce rozhlédnout, parkujeme u komunikace na malém místečku, kde se taktak vejdeme.

Vápenckévé skály s vytesanými bývalými hroby

Jsem trochu nepříjemně překvapená. Je to taková “komerční vesnice“ Jedna hlavní promenáda s obchody tavernami po stranách, jedna vedle druhé, kvantum zboží. To nějak nemusím. Přesto vcházíme do malého přeplácaného obchůdku, kde se nás postarší majitel ptá, odkud jsme. My - Česko. On - Praha (což je pro nás Ostraváky ponižující). hned nám nabízí domácí Rakii. Dává nám oběma ochutnat, nabízí i dceři. Ta odmítá (ale to ještě nevíme, jak ji bude do sebe za nedlouho s úsměvem na rtech „kopat“). Tato Rakie nám ale moc nechutná, známe jemnější. kdyby byla dobrá, klidně koupíme i za zdejší vyšší Hippies cenu. S díkem odcházíme.

že by hippies ?? ......................... pohled k moři ...........................vnitřek

Míříme k pláži a k známým vytesaným jeskyním ve skále, které kdysi sloužily jako pohřební jeskyně, pak je v 70. letech využívali hippis. Procházíme po písčité pláži a obdivujeme nádherně modré moře. To je pláž podle mých představ. Zatím zde není přeplácáno, ale v červenci-srpnu tu musí být hlava na hlavě. Je docela chladno, takže na koupání ani nemyslíme. Není to asi jen náš pocit, jelikož v moři se moc lidí nekoupe. Pár lidiček postává jen po kolena ve vodě. Spíše se snaží nachytat bronz. Hippie atmosféru tu připomíná nějaký šedivý vousatý stařík, tedy alespoň na postarší věk vypadá. Čilý však je na mladíka. Pobíhá s „tyčkou“ v ruce, poloprázdným batohem na zádech sem a tam a něco mumlá. Rozumět mu není, ale okolí pobavit dokáže. Přístup k jeskyním je oplocený. vstupné se neplatí. Na noc se to uzavírá, aby zde nikdo nenocoval. Je zde suché WC, ale po chvíli to vypadá, že je buď zavřené nebo ho nikdo nepoužívá. Řekla bych, že jako WC sloužily nebo slouží právě zdejší jeskyně. Fuj. vylézáme nahoru co to dá. je to dosti nebezpečné, protože povrch je hladký a drolí se, takže musím být opatrná. Jeskyňky jsou zde všech velikostí 0+1, 1+1 – 1+3. Některé mají vytesanou jakoby postel nebo poličku. kdyby tu nebyl ten příšerný puch, tak by tu byl hezký chladný a příjemný odpočinek.

Po hodince, v 11:45 hod. odjíždíme. Čeká nás palác GORTYS.

Cesta od Mataly je rovná a málo frekventovaná, takže Jirka dostává „báječný“ nápad. Za Pitsidií zastavuje, nutí mě i Ivu vysednout a děláme škatulata hejhejte se. Iva jse za volant, Jirka na mé místo a mě šoupli do zadu. Vysvětluje Ivě, jak se startuje, jak rozjíždí, co má dělat s nohama a kam se dívat. Já raději mlčím a filmuji tu legraci. Hlavou se mi honí, že za 7 dní jsme viděli policajty jen 1x, a to v taverně na obědě. takže se modlím, aby se tu v těchto končinách neobjevili.

No, naše auto to není, zítra ho vracíme, snad domů dojedeme. Motor udělá HRRR, Iva místo cesty sleduje nohy, přidává plyn a …… jede. Jirka vždy řekne „sešlápni spojku“ a zařadí vyšší rychlost. Jirka dává pokyn: „dívej se před sebe, ne na nohy“ Já se začínám chechtat.

Kupodivu to Ivě docela jde. No, však je po mamince. Jedeme s blikajícím blinkrem a nanejvýš 3. Předjíždí nás 2 auta a 3 míjíme v protisměru. Řidiči pokukují a asi je jim jasné, co se u nás děje. Raději přidávají plyn a mizí. Iva ujela 2 km. Bohužel, před náma je křižovatka., takže Jirka velí STOP, sešlápni spojku, vyhazuje rychlost. Auto udělá ŠKUB a stojíme. Iva má z toho děsnou legraci a blbě se hihňá. jela by klidně dál. Měníme si místa. Nálada je hned o poznání lepší.

V pravé poledne jsme u GORTYSU. Oplocený areál se nachází severně u komunikace. Někde na internetu jsem našla informaci, že spousta zbytků se nachází i jižně od cesty v olivovém háji. zatím kupujeme vstupenky a rozhlížíme se, co nás čeká. Porovnáváme skutečnost s plánkem. Gortys byl v r. 65 před Kristem prohlášen hlavním městem římské provincie, která zahrnovala Krétu a dnešní Líbyi. prosperoval díky strategické poloze. Jak už to tak opět bývá, se zemí ho srovnali Arabové na konci 7. stol.

¨

zbytky byziliky Ag. Titos

části Odeonu

pohled na agoru a odeon .......................sochy ............................................................Jižní část ukrytá v olivovém háji

Docela zajímavý je zbytek baziliky Agios Titos ze 6. stol. Půdorys je stále patrný, ale dochovala je jen východní část. Od pokladny to tak nevypadá, ale když jsem ji obešla ze severu, docela jsem se rozesmála. Dále zde naleznete někdejší AGORU, stupňovitý římský ODEION, kde se dříve konaly koncerty. Nyní se zde nachází tabulky s gortyskými zákony.

Průvodci uvádí ještě další zbytky staveb, ty ale nějak těžko identifikujeme. Je zde i několik soch.

Někde na webu jsem našla zmínku, že stojí za to vydat se do olivového háje jižně od cesty. Mají se zde nacházet zajímavé zbytky. Času je dost, chuti také, nálada je výborná, takže se vydáváme do „kotarů“. Měl by zde být např. ukryt Chrám Apollóna Pýthios, preatorium, zbytky Agory aj.

A opravdu. Po pěšině od komunikace po několika minutách a metrech nalézáme v trávě zarostlé a ztracené první zbytky starých časů. Kupodivu tu jsou i popisky. např. Chrám Egejských bohů, zbytky sloupů, hlavice - korintské, pozůstatky Apollónova chrámu, Preatorium, amfiteátr, fontána, lázně, bezhlavá socha hrdě stojící a další. Jirka je nadšený, že konečně trčí ze země něco zajímavého., s čímž souhlasím. Pobíháme sem a tam, obcházíme dokola ploty. Veškeré zbytky jsou dokonale oplocené a zajištěné. Žádná díra v plotě. Nechápu, že taková nádhera tady leží schovaná. Někde jsem četla, že je top proto, že zdejší olivovníky patří mezi nejstarší a snad jsou chráněné, prý mají až 1000 let. Proto zde není oficiální přístup. Tu zajímavost Vám dodá to, že vlastně nevíte, co najdete, když to najdete, máte radost a pak se snažíte obejít plot kolem dokola a najít to nejlepší místo, aby se to dalo vyfotit. A to je to zajímavé. Konstatuji, že 4€ za oplocené nic moc je hodně, oproti tomu, co tu vidíme zadarmo.

Docela unaveni hledáním zjišťujeme, že jsme zde strávili 75 min. Neuvěřitelné.

Vracíme se k autu a obdivujeme, jak jeden olivovník vyrostl a srostl se zbytkem sloupu.

Ve 13:45 hod. odjíždíme zpět na Tympaki. Provoz ve městě je stále hustý, jedeme docela pomalu. To ještě nic není proti tomu, co nás čeká. Rádi bychom projeli a poznali ÚDOLÍ AMARI, které tak opěvuje na str. 257 můj průvodce „Řecké ostrovy krok za krokem“. úUdolí je obklopené úchvatně vysokými vrcholky.

Podle mé mapy je trasa docela jasná a zřetelná a není kam zabloudit. Za Xerokambos odbočujeme doprava a měli bychom projet Vathiako. Krajina i příroda je zajímavá, je co fotit. Je to docela i provoz. Následně zjišťuji, že v těchto místech se na mou mapu nedá moc spolehnout. Musím začít vnímat světové strany a využít instinkt.

Za Mandras chceme jet na Ag. paraskevi, ale „háže nás to“ na Apodoulou. Nakonec přijíždíme do Ag. Ioanis. Zde opět děláme čestné kolečko, ani nevím jak. Údolím chceme projet jižní částí a stihnout i Moni Arkadi. Z Ag. Ioanis se musíme dostat směr Chordaki. Už jsme široko daleko sami, žádná auta. Asfaltka se mění v šotolinu. Údajně projíždíme vesnicí ORNE, která má být úplně jinde, ale nakonec zdárně přijíždíme do ANO MEROS.

Přestože jsme bloudili, a jeli cestou-necestou, opět to bylo to, co běžně nezažijeme - zapomenutá krajina, serpentýnky, čili „střeva“, okolop vysoké skalnaté štíty a pod námi hluboké údolí a srázy. Dokonce jsme potkali toho pravého starousedlíka: nosí knír, vysoké boty a pytlované kalhoty – vrákes a věk tak na 10 let. Bylo mi blbé ho fotit jako atrakci. Škoda, příště budu chytřejší.

V Ano Méros jsme projeli kolem velkého mramorového válečného památníku,

projeli jsme malebné Vrises s malinkatou klasickou jakoby zapadlou taverničkou se 2. či 3. stoly.

Gerakari, které je známé pěstováním třešní. Byly už zralé a červené. Místní z ní dělají pálenku nebo kompoty.

To nepříjemné i příjemné bloudění nás dost vyčerpalo. Měli jsme už docela hlad, ale ty málo navštěvované a opuštěné taverny nás nějak nelákaly. Toužili jsme po civilizaci. Pokochali jsme se ještě pohledem do dáli – na protější stranu údolí. Úplně dole bylo vidět nějaké jezero, ale žádnou zmínku o něm jsem nikde nenašla. byl to pohled jakoby do šílené dálky a hloubky. Představa, že bychom měli urazit takovou vzdálenost a projíždět dalšími vesnicemi, které jsou si vlastně podobné, nás odrazovala. Ale mapa velela jet stále po okraji kopců až do Meronas.

Projeli jsme i Gerakari a z ničeho nic se před námi objevila směrovka na Spili. V tu chvíli to byla pro nás fatamorgána. zastavili jsme a váhali, zda vzdálenosti 10km opravdu uvěřit, protože v těchto místech se snad nedá věřit ničemu. Beru si pro jistotu ofocenou mapu, kterou si vezu z domu. Je zakoupená v Česku. Zjišťuji, že na ní je spojnice do Spili. zajímavé. Řekli jsme si, že tuto spanilou jízdu ukončíme, dáme si někde něco dobrého a omrkneme ještě Rethimno. Zklamaně jsem se rozloučila s Moni Arkadi a kostnicí, která se tam má nacházet. Musím ale brát ohled na Jirku, který už má ruce zamotané od těch zatáček a křeče v nohou jak pořád šlape střídavě na pedály vozu.

Ještě koukám na tachometr, jestli je to opravdu 10km. Plánujeme tedy zastávku ve Spilli, kterým jsme projížděli brzy ráno a moc se nám líbilo. Zjišťuji, že to kupodivu je opravdu 10km, ale vyjíždíme nikoliv ve Spili, ale asi 1km dál. Nechceme se zase vracet, tak měníme názor, že pojedeme směrem do Rethimna a zastavíme cestou v nějaké taverně. Máme chuť jak jinak, než na giros v pitě. V Rethimnu je přeci jen co vidět a čas běží, je už 16 hod.

Poprvé zastavujeme u na pohled hezké taverny, ale opět je opuštěná a pitu nedělají.

Přijíždíme k čerpačce, kterou jsme ráno míjeli a kde je zatím nejnižší cena PHM. Tankujeme za 16 Euro. To by nám mělo vystačit i na zítřejší poslední jízdu.

Dalším pokusem je Taverna Pyrgos. Usazujeme se na terase, ale než si objednáme řecký salát, protože pitu zde nedělají, raději se zvedáme. Jsme tak utahaní, že nám vadí slunce do očí a vítr, který tu profukuje. Nakonec to vzdáváme a dojíždíme až do města. tam bude pita určitě.

Hladoví přijíždíme v 16:15 hod. do centra Rethimna. Parkujeme na volném místě v uličce nahoře před náměstím, poblíž nějakého hotelu. Zase si říkám, snad nás neodtáhnou a auto pak najdeme. Scházíme dolů, směrem k moři přes městský park a rozhlížíme se po girosu. Bingo, jsme u cíle. Konečně to, co jsme hledali. Obsluhující madam je docela příjemná a úslužná, vyptává se, co tak všechno chceme. Opět se přesvědčujeme, že každý dává do pity něco jiného a v jiném množství. V klidu u stolu zaháníme hlad, pochvalujeme kvalitu a plánujeme okruh.

Rethimno je považováno za intelektuální středisko Kréty. Můžeme zde vidět zachovalé benátské i turecké stavby, malebný přístav s majákem i pevnost ze 16. stol., která chránila ostrov před útoky pirátů.

Mešita ............................................................maják .......................................................pirátká loď

Vydáváme směrem k turecké mešitě Narantzés ze 17. stol., původně benátský kostel, který Turci přestavěli na mešitu. Kolem minaretu je samo sebou lešení a opravuje se. Je zavřená. Nakukujeme do obchůdků, které jsou všudypřítomné. Je čas siesty, přesto je zde dost lidí. Kupujeme si ještě zmrzlinu a kolem Loggie přicházíme k moři do přístavu. Tady dominuje maják. Kotví zde i pirátská loď pro turisty. Ivanka si začala hrát v písku, jako malí dítě. Procházíme promenádou okolo nábřeží. Je tu jedna restaurace za druhou, jedna lepší, než druhá. Jsou zde vystaveny i mořské potvůrky zasypané ledem. Na každém kroku jsme zváni k jídlu, ale odoláváme. Obcházíme nábřeží a stoupáme k benátské pevnosti. Dovnitř se nám už nechce. Je nám příjemné se jen tak pomalu procházet úzkými uličkami, nakukovat do krámků a případně i do otevřených oken a dveří místních obyvatel. V uličkách je příjemný stín, nefouká, a můžeme si vychutnat i klid siesty. Okukujeme portály nad dveřmi a balkóny z benátské doby, pnoucí se vinnou révu.

Restaurace lákají mořskými plody .... pevnost ...............................koza v městském parku

Usazujeme se i v městském parku na lavičku, ale tady poletují nějaké mušky, takže je to nepříjemné. V parku se chystá nějaký večerní koncert. Vidíme chystat aparaturu a zkoušet zpěv. V tomto městském parku je i malé ZOO. Kozy, srnka, pávi. Četla jsem i o opicích, ale ty nikde.

Auto jsme zdárně našli na svém místě. V 18:30hod. odjíždíme domů, do studií.

Najeli jsme 353 km.